Jedná se o nákladní automobil, který je vybaven speciální nástavbou – tlakovou nádobou – cisternou, která je dimenzovaná na podtlak 0 bar ( vakuum ) až po bezpečný přetlak 2 bar ( 2 ATM/ 200 kPa ). To znamená, že sací vůz pomocí vakuokompresoru vytvoří v cisterně vakuum ( podtlak ) a nasávaná kapalina je v podstatě do cisterny natlačena atmosferickým tlakem vzduchu. Lze tedy říci, že s nadmořskou výškou, kdy tlak vzduchu klesá, snižuje se tím i sací výška vozidla. V přímořské oblasti tedy sací vozidlo zvládne nasát kapalinu z hloubky 10 m, v případě horské  chaty v nadmořské výšce okolo 1000 m nad mořem už to bude pouze 9 metrů. Na sací výšku má velký vliv konzistence nasávaného materiálu – zpravidla odpadní vody. Čím je konzistence husčí, tím sací výška klesá. V některých případech, kdy hustota odpadní jímky je tak vysoká, že ji sací vůz nezvládne, je nutné přistoupit k jejímu naředění rozstřikem tlakovou vodou. Sací vůz je vlastně obrovský vysavač, který zvládne odsát tuhé předměty do průměru asi do 5-ti centimetrů. Větší tuhé nečistoty by mohly ucpat sací hadice nebo uzavírací armaturu na tlakové nádobě ( cisterně ). 

Odpadní voda je směs vody a pevného odpadu, který je ve vodě rozpustný a společně tak tvoří odpadní vodu. Voda je zde v podstatě transportní médium, které unáší, zpravidla gravitací ( samospádem ) odpad do odpadní jímky nebo v případě kanalizace do místa jejího zpracování, tedy do komunální čistírny odpadních vod. Kanalizace je velmi důležitou součástí odpadního a čistícího systému, neboť tuhé látky se zde rozpouštějí a na čistírnu přitéká optimálně homogenní odpadní směs, kterou je čistírna odpadních vod schopna biologickým procesem zpracovat. Důležitý je také optimální spádový sklon kanalizační sítě, který napomáhá tomuto procesu. Velký sklon může být závadou pro nedostatečné rozmělnění tuhých odpadů a příliš malý zase vede k nežádoucím usazeninám a ucpávání kanalizace. Z tohoto pohledu jsou na tom o něco hůře septiky a žumpy a domovní ČOV, kde odpadní voda odtéká jen velmi krátkou trasou a do konečných čistících nebo nepropustných jímek tak nepřitéká ne zcela homogenní odpadní voda. Septiky a domovní ČOV však využívají jiný systém čistění, ale o tom bude pojednáno později. Voda, která odchází přepadem ze septiku je vodou pouze předčištěnou a tuto považujeme stále za vodu odpadní. Dešťová voda, která vteče do splaškové kanalizace, je nadále považována za vodu odpadní. 

Odpadní voda je z hlediska tohoto výkladu považována za komunální odpadní vodu, kterou je v kapalné konzistenci schopna vyčistit městská nebo obecní čistírna odpadních vod.

Biologický kal je bakteriální kultura živých organizmů, jejichž primární význam v procesu čistění komunálních odpadních vod je jejich schopnost stravovat některé organické znečistění v rozpustné formě, které je obsaženo ve vodě. Tímto znečistěním je především komunální odpad z běžného provozu domácnosti

( exkrementy, rozpuštěný papír, drobné potravinové zbytky, které jsou s to se cestou v kanalizaci rozmělnit a rozpustit apod. ). Biologický kal se tímto znečistěním, jednoduše řečeno, krmí, při tom se množí, nabývá na objemu a při dosažení určité koncentrace se musí separovat, sedimentovat, zahušťovat a likvidovat. Zpracování je dáno konkrétní technologií každé komunální čistírny odpadních vod. Z malých domovních ČOV se musí po určité době odsávat sacím vozem a odvážet k dalšímu zpracování. Jeho přemnožení přes únosnou mez má za následek jeho vyhnívání, což vede k ochromení funkce takovéto čistírny. Organické znečistění tzv. nedovolenými látkami, kterými jsou zejména v komunální praxi ropné látky, rozpouštědla, barvy apod., komunální ČOV odstranit nedokáže a toto znečistění v podstatě technologickou částí pouze proběhne a nakonec odteče do vodoteče.

Pro čistění komunálních odpadních vod rozlišujeme kal aerobní, který má vysokou čistící schopnost, ale je potřeba prostředí, ve kterém pracuje, neustále prokysličovat většinou provzdušňováním a kal anaerobní, který má nižší čistící účinky, nepotřebuje ke své činnosti kyslík a funguje zejména v septikách.

Biologický kal  je již jako odpadní produkt z ČOV považován za odpad ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb. ( Zákon o odpadech ),  ve znění § 32, Změny zákona č. 223/2015 Sb. a ve znění Vyhlášky č. 93/2016 Sb., která přesně v katalogu odpadů specifikuje biologický kal s ohledem na prostředí, ve kterém vznikl a jakou biologickou nebo chemickou podstatou je tvořen. Jeho další zpracování nebo likvidace je již samostatným legislativním procesem.

ČOV je zařízení, které je schopné odstranit z odpadní vody nerozpustné odpady a biologicky odbouratelné znečistění pomocí biologického procesu zpravidla aerobním způsobem.

Odpadní voda na ČOV přitéká kanalizačním přivaděčem, který ústí v tzv. odlehčovací komoře, která má velmi důležitou funkci a to takovou, že zamezuje většímu nátoku odpadních vod na ČOV, než je přípustné z hlediska dodržení sedimentační rychlosti biologického kalu. V některých obcích je splašková kanalizace společná s dešťovou a zejména při prudším dešti dojde k několikanásobnému nátoku odpadních vod na ČOV a právě odlehčovací komora dovolí pouze maximální průtok do technologické části ČOV. Nadbytek odpadních vod je potom před ČOV sveden do vodoteče. V případě špatně seřízené nebo nefunkční odlehčovací komory by došlo k tzv. vypláchnutí čistírny, tedy vysoký průtok odpadní vody by vyplavil z ČOV  aktivní biologický kal do vodoteče, kde by následně došlo k fatálním škodám na živých organizmech. V tomto případě je tedy menší škodou krátkodobé vypuštění naředěných odpadních vod vodou dešťovou přes „odlehčovák“ než riskovat vypláchnutí ČOV.

Za odlehčovací komorou je mechanické zařízení – česle, kde se ručně nebo mechanicky odstraňují pevné nerozpustné předměty, které se do kanalizace dostaly zejména a bohužel nezodpovědnými uživateli kanalizačních přípojek. Tento odpad se později odváží na skládky komunálního odpadu.

Následuje usazovací žlab nebo usazovací zařízení, kde dochází k separaci písku. Ten je později také odvážen na skládku.

Odpadní voda následně přitéká do tzv. aerační nádrže nebo jímky, kde dochází k vlastnímu čistícímu procesu pomocí biologického kalu. Tyto nádrže musí být dostatečně velké, aby odpadní voda zde měla takové časové zdržení, které zaručí dostatečně dlouhý kontakt s biologickým kalem, který biologickou cestou odbourává z odpadní vody organické znečistění. Základem čistění je zde funkce biologicky aktivního kalu, který je provzdušňován buď tzv. aerátory, což jsou v podstatě lopatky oběžného kola, které uprostřed nádrže nabírají odpadní vodu a společně s kalem ji rozstřikují, čímž je zajištěn nezbytný přísun kyslíku pro bakterie kalu, nebo turbodmychadly, kdy je na dně aerační nádrže upevněn rošt zpravidla z polyethylenových trubek, do kterých je turbokompresory vháněn vzduch, který následně probublává na hladinu aerační nádrže a tím je zajištěno prokysličení.

Odpadní voda po té odtéká do sedimentační nádrže, kde dochází k sedimentaci kalu u dna a vyčistěná voda odtéká přes hřebenové přepady do vodoteče. Právě tato sedimentace může být vážně ohrožena špatnou funkcí odlehčovací komory.

Biologický kal se odčerpává zpět do aerační nádrže nebo při větším množství do koncentračních nádrží, kde dochází k jeho další sedimentaci a zahuštění. Novější ČOV jsou v kalovém hospodářství vybaveny separací kalů, tedy kaly se zde zahušťují pomocí odstředivek nebo kalolisů, kde čistá voda opět odtéká do vodoteče a takto zahuštěný kal se může dále zpracovat dosušením a následným spálením v kotelnách, spalovnách, cementárnách  nebo je již v podobě, kdy je možné jej odvézt sklápěcími automobily na deponie  ( speciální skládky ). U starších ČOV je nutné přebytečný sedimentovaný biologický kal odvážet cisternovými vozidly k dalšímu zpracování, jak je výše uvedeno.

Jak bylo popsáno, ČOV funguje dobře, pokud bakterie mají potravu. Platí, že čím větší množství čisté vody na ČOV přitéká, tím se  funkce ČOV zhoršuje. Pohromou pro ČOV je společná kanalizace, tedy kanalizace splašková a dešťová. Trestuhodné je rovněž nedovolené napojování okapů ze střech na kanalizační síť.

Její funkce je velmi jednoduchá. Jedná se o nepropustnou jímku, zpravidla vyrobenou z plastu, která je osazena na betonový podklad a obetonovaná nebo na pískové lože a obsypaná zeminou. ( Podle síly materiálu, ze kterého je vyrobena ).  Protože se nejedná o vodní dílo, ale o akumulační nádrž, není k její stavbě nutné stavební povolení, postačí pouze ohlášení. Její funkce z hlediska předčistění odpadní vody je mizivá. Je potřeba na žumpu pohlížet v podstatě jako na popelnici. Jak je plná, je nutné ji vyvézt. Samozřejmě, že i v tomto typu odpadní jímky dochází k množení anaerobních bakterií, které částečně snižují obsah biologicky odbouratelných látek v odpadní vodě. Anaerobní bakterie ke své biologické funkci nepotřebují kyslík. Jejich účinnost z hlediska čistícího procesu je však podstatně nižší než je to mu u aerobních bakterií.

Někdy se může stát, že její instalaci nařídí stavebníkovi stavební úřad, pokud  zjistí, že vypouštěním odpadních vod ( septiky nebo domovní ČOV ) do vod povrchových nebo podzemních by mohlo dojít k ohrožení podzemních vod např. v chráněných krajinných oblastech nebo v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů apod., nebo jiných zájmů chráněných zákonem.

Žumpa je ideálním řešením odvodu odpadních vod ze sezonních objektů – chaty, lovecké boudy dětské tábořiště, kempy a takové objekty, které neprodukují příliš velké množství odpadních vod. Nejsou vhodné pro rodinné domy, které jsou celoročně využívané. Žumpa se po naplnění musí vyvézt sacím vozem a odpadní vody zlikvidovat na ČOV.

Instalace nedovoleného přepadu – odtoku ze žumpy ( trativodu ) s cílem ušetřit za vyvážení jejího obsahu je velmi riskantní záležitost, o které bude pojednáno později. Pro vodoprávní úřad je rozhodující fakt, že odpadní jímka je nepropustná a její majitel nebo provozovatel na výzvu vodoprávního úřadu nebo ČIŽP ( Česká inspekce životního prostředí )  musí doložit její vyvážení. Tvrzení majitele nebo provozovatele, že žumpa není vyvážena z důvodu, že uživatelé na ní napojení, se myjí v práci nebo se nemyjí vůbec, stravují se v lese lesními plody a na toaletu odchází také do lesa na pařez či podobné argumenty, zcela jistě neobstojí. Pro ilustraci české legislativní džungle: oprávněný orgán provede výpočet tzv. směrného čísla spotřeby vody na jednoho obyvatele a to podle Přílohy č. 12, Vyhlášky č. 120/2011 Sb., kterou se mění Vyhláška MZ č. 428/2001 Sb., kterou se provádí Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích. Takže bytová jednotka, kde je na vodovodním kohoutku společně teplá a studená voda, je ročním směrným číslem stanovena spotřeba vody na 35 m3 na jednoho obyvatele. Tedy při čtyřčlenné rodině se bude jednat o roční spotřebu 140 m3 vody a při objemu žumpy 10 m3 tedy bude muset odpovědná osoba kontrolnímu orgánu doložit 14 vývozů odpadní jímky za jeden rok. Kontrolní orgán může žádat doklady o vyvážení jímky až dva roky zpětně. V případě jejich nedoložení může uložit sankci ve výši 20 tisíc Kč fyzické osobě a až 100 tisíc Kč právnické osobě.

Septikem se rozumí několika ( zpravidla tří ) komorová odpadní jímka, která v poslední komoře od nátoku má odtok. Jedná se o vodní dílo ve znění zákona, ve kterém probíhá čistění komunálních odpadních vod. Septik se zpravidla vyrábí z plastu a podobně jako žumpa se osazuje do betonového lože s obetonováním nebo do písku s obsypáním zeminou a to podle síly plastu, ze kterého je vyroben. Hlavní funkcí septiku je předčistění komunální odpadní vody. Jeho projekt musí zohledňovat předpokládané množství produkovaných odpadních vod a to s ohledem na jejich zdržení v septiku a jejich čistění anaerobními bakteriemi. Obvyklý objem septiku pro standartní rodinný dům může být od 8 do 12-ti m3. Přepad ze septiku zpravidla vede do tzv. vsakovací jímky, kde další likvidaci biologicky odbouratelného znečistění dokáže např. kořenový systém vegetace. Pokud má septik dostatečně velký objem, zdržení odpadní vody je v něm dostatečně dlouhé a odtok vede např. přes pískový filtr do vsakovacího prostoru, může mít septik poměrně vysokou čistící účinnost. Jak už bylo řečeno, ze septiku odtéká stále odpadní voda, byť relativně čistá, ale stále kontaminovaná bakteriologickým znečistěním. Proto stavba septiku podléhá stavebnímu povolení, jehož součástí je také povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních. Výhodou septiku je nutnost jeho vyvážení jednou až dvakrát ročně. Při nedodržení této frekvence vyvážení dojde k vyhnívání sedimentovaného biologického anaerobního kalu a jeho vzestupu na hladinu, kde tento ztuhne a vytvoří pevnou krustu, kterou je nemožné odsát sacím vozem a je nutné tuto rozstřikovat a rozřeďovat tlakovou vodou, což celý proces vývozu zkomplikuje a prodraží. V extrémním případě vzedmulý kal a jeho krusta ucpou přítok do septiku, což má za následek ucpání domovní kanalizace.

Septik je citlivý na některé chemikálie běžně užívané v domácnosti. Hlavním nebezpečím pro bakterie jsou silné desinfekční prostředky na bázi SAVO, jejichž desinfekční účinek je založen na extrémní reaktivitě atomárního kyslíku ( jednoatomová molekula ),  který spolehlivě likviduje jak choroboplodné zárodky a bakterie v domácnosti, tak ovšem i užitečné bakterie v septiku. Náhradní bakterie, které se pomnoží ve vašem septiku lze zakoupit ve specializovaných obchodech.

Hlavní výhodou septiku je nenáročný provoz, funguje bez potřeby elektrické energie.

Je podstatně menší než septik. Podobně jako septik je považován z hlediska zákona za vodní dílo, které vypouští odpadní vodu zasaženou bakteriologickým znečistěním a jako takové podléhá stavebnímu povolení, jehož součástí je také povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo spodních. Domovní ČOV má zpravidla tři komory. V první dochází k předčistění na anaerobní bázi, v druhé komoře přebírá čistící funkci aerobní biologický kal, který je nutné prokysličovat a třetí komora funguje na principu retence, tedy dosazovací jímka, odkud odtéká již vyčistěná voda. K domovní ČOV je tedy nutná elektrická energie. Její čistící schopnost je podstatně větší než je tomu u septiku. ( Někteří výrobci udávají schopnost těchto čistíren vyčistit odpadní vodu z 90 – 97% ). Podobně jako u septiku se musí občas biokal vyvézt. Domovní ČOV potřebuje ke svému provozu občasný dohled odborné firmy nebo osoby. Vylití koncentrovaného roztoku dezinfekce ( zejména na bázi chlornanu sodného – např. SAVO ) do toalety může vést k usmrcení mikroorganismů ve vaší ČOV, což povede k ochromení její čistící funkce a následný provoz bude spíš k zlosti než-li užitku. Náhradní bakterie, které se pomnoží ve vaší domovní ČOV lze zakoupit ve specializovaných obchodech.

Stočné jako takové podléhá cenové regulaci, to znamená, že producent odpadní vody, který je připojen ke kanalizační síti má cenu tzv. věcně usměrněnou, která zohledňuje ekonomicky oprávněné náklady a zisk provozovatele kanalizační sítě, popř. ČOV. Odpadní voda navíc do technologické části ČOV natéká v ideálním stavu z hlediska koncentrace biologicky odbouratelného znečistění, jeho promísení s vodou a pod. Velmi laicky řečeno, na takovouto odpadní vodu se vrhnou bakterie a započnou se krmit. V případě sacího vozu je situace zcela odlišná: sací vůz načerpá koncentrovaný obsah částečně vyhnilého anaerobního kalu ze septiku nebo žumpy, který je starý mnohdy i jeden rok nebo i více let. Tento obsah je následně vypuštěn do technologické části ČOV. Aerobní kal v ČOV se nesnáší s biologickým kalem ze septiků a žump a mnohdy je nutné obsah sacího vozu vypustit do zvláštní nádrže, odkud je pak tento koncentrovaný biokal přimícháván postupně do nátoku ze splaškové kanalizace, čímž je nařeďován. Jeho vyčistění je technicky a energeticky mnohem náročnější a tím také dražší. Proto také komunální čistírny limitují maximální denní možné množství dovozu odpadních vod sacími vozidly a to s ohledem na konkrétní kapacitní a technologické možnosti příslušné ČOV. Cena za čistění odpadní vody dovezené sacími vozidly je smluvní a zpravidla kryje skutečné náklady dané ČOV s jejím zpracováním.

Do konce roku 2018 to bylo možné. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách ve znění § 38 odst. 8 producentovi odpadní vody v bezodtokové jímce ukládal povinnost tuto odpadní vodu likvidovat tak, aby nebyla ohrožena jakost povrchových a spodních vod. Legislativa zde tedy nevylučovala tyto odpadní vody např. rozprášit ve formě hnojiva na pole nebo pastviny. Ovšem od 1.1.2019 platí novela č. 113/2018 Sb. která upravuje znění § 38 odst. 8 Zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a nařizuje zde producentovi odpadní vody, která je akumulována v bezodtokové jímce, tuto likvidovat pouze v čistírnách odpadních vod. Novela ve znění dalších paragrafů hrozí pokutami odpovědným osobám za nedoložení potvrzení o vyvážení těchto jímek.

Potvrzení o odvozu odpadní vody musí splňovat zákonem předepsané parametry a může ho vydat pouze provozovatel čistírny odpadních vod nebo firma oprávněná k dopravě odpadů podle zvláštního zákona.

Zákonodárce zmíněnou novelou vodního zákona reagoval na dnes již zcela běžnou praxi v okolních zemích ( Rakousko, Německo ), kde je vyvážení odpadních vod do přírody zcela vyloučeno. K celému problému bezpochyby přispívá dlouhodobé sucho, které postihuje především podzemní zdroje pitné vody a každé znehodnocení takovéhoto zdroje má nedozírné následky. Navíc v současné době odpadní vody komunálního charakteru již zdaleka neobsahují pouze to, co lze použít jako hnojivo, ale celou řadu dalších poměrně agresivních látek, bez kterých se dnešní domácnost prakticky neobejde. Jedná se zejména o chemikálie, které tvoří účinnou podstatu pracích, mycích a úklidových prostředků, léků apod. Vyvézt dnes obsah žumpy na pole nebo pastvinu je srovnatelné s vysypáním popelnice do lesa. Co je však podstatné, z novely vyplývá povinnost pro producenta odpadní vody tyto likvidovat pouze na ČOV. To znamená, že tento producent, nebo-li majitel ( provozovatel )  je zodpovědný za obsah sacího vozu a to až do okamžiku jeho předání na ČOV k likvidaci. Samotným odčerpáním žumpy tak odpovědnost pana domácího nekončí a nepřechází ani na řidiče sacího vozu. Zde lze pouze doporučit, aby producent odpadní vody žádal zcela nezpochybnitelný doklad o tom, že obsah sacího vozu byl skutečně předán k likvidaci na ČOV. V případě bezodtokové jímky  ( žumpy ) je potvrzení vydáváno ze zákona, ale v případě odvozu jiného typu odpadní jímky může nastat situace, že řidič fekálu zkasíruje pana domácího a obsah cisterny vypustí na pole. V případě provalení této akce jde sankce za panem domácím. Schválené septiky a domovní ČOV sice mají povolení vodoprávního orgánu k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, ale za splnění předepsaných kvalitativních ukazatelů vypouštěné odpadní vody. Vyvezení a rozstříkání  sedimentovaného biokalu ze septiku nebo domovní ČOV na zemědělskou plochu je v rozporu se zákonem, protože kvalitativní ukazatel znečistění u koncentrovaného sedimentovaného biologického kalu mnohonásobně převyšuje povolené parametry odpadní vody povolené k vypouštění ze septiku nebo domovní ČOV.